Skutečné ÓM není Óm ani Aum – moje zkušenost s ÓM


 

Na předvánočním souznění (2018) jsme chvíli zpívali mimo jiné „óm“. To mě přivedlo k tomu, že bych se ráda podělila o svou zkušenost a své porozumění významu óm a nabídla možnost společně si óm zazpívat s větší intezitou.

Óm je výraz ze starobylého jazyka sanskrtu označující prvotní vibraci vesmíru, prvotní zvuk vesmíru.

Zpívání Óm nebo „Óm chanting“ se obvykle provádí tak, že se dlouhý časový úsek zpívá pouze óm nebo aum. Třeba hodinu zpíváte stále totéž. Někteří zpěváci nebo učitelé dávají důraz na to, aby vyslovené „óóó“ bylo stejně dlouhé jako „mmm“, popřípadě aby byla stejně dlouhá každá samohláska „aaa“, „uuu“ a „mmm“.

Kdysi jsem měla období, kdy jsem poslouchala stále dokola nahrávku s óm. Dobře se při ní dělala domácí práce a poslouchala jsem různé vrstvy tónů a alikvótních tónů, které v nahrávce zněly, a drobné proměny, kterými hodinové óm procházelo. Připadalo mi to fascinující. Jednoho dne večer jsem vyrazila ven do Prahy na Vyšehrad. Stála jsem nahoře a shlížela dolů na Prahu. Pořád ve mě kdesi v dáli zněly tóny nahrávky. Postupně tyto tóny zesílily a já jsem najednou vnímala bezbřehé zvučení celého prostoru ve mně i kolem mě, jako by zvuk a jeho znění vycházelo z nitra samotného prostoru a rozeznívalo všechno, celý vesmír. Zároveň jsem si uvědomila značné rozšíření uvědomovaného prostoru. Zvuk, který zvučel v nekonečných vrstvách jako by svou jemnou razancí rozšiřoval mé uvědomění za horizont mého běžného uvědomování. Vnímala jsem široký bezbřehý prostor zvučící sebou sama. Bylo to nádherné, velmi intenzivní, i když velmi jemné, bylo to naplňující a nesoucí smysl samo v sobě. Bylo to slyšení i cítění v jednom. Naslouchání i cítění znějících vrstev tónů bylo součástí této spontánní zkušenosti.

Rozhlížela jsem se bláhově, jestli přece jen někdo kolem náhodou neslyší něco podobného, jestli se mi to nezdá, i když jsem věděla velmi přesně, že ne a že se jen předchozí vnitřní naslouchání zvučení óm prohloubilo a zintenzivnilo, že vychází z nitra, z nitra mého i vesmírného, protože nitro je bránou k poznání vesmíru.

Tato zkušenost trvala několik hodin, než zase postupně vybledla.

Domnívám se, že zpívání óm nás může přivést k vnitřnímu ztišení a citlivému naslouchání našemu nitru, k vyladění na naslouchání vnitřnímu zvuku (v sanskrtu také označovaný jako náda) skrze naslouchání zvuku vnějšímu. Všechny vnější zvuky jsou jakýmsi odrazem, odleskem nebo oktávou zvuku vnitřního.

Také se domnívám, že není třeba sledovat a dodržovat stejné délky hlásek, protože to nás zbytečně zaměstnává nepodstatným.

Co je však třeba, je skutečně vyladit své naslouchání na vnitřní zvučení, věnovat pozornost uvědomování si a pociťování prostoru své tělesnosti a skrze svůj zvnitřnělý sluch vnímat vnější zpívaný zvuk jako odraz zvuku vnitřního. A v meditativním rozpoložení nechat znějící vnitřní zvuk vystoupit do popředí, nechat ho zvučet a znít a on rozšíří naše vědomí. A možná přinese nový vhled do povahy reality, do povahy vesmíru nebo naší duše.