Jednoduché vysvětlení:
Muzikofiletika zjednodušeně znamená "milovat hudbu". Znamená poznávat hudbu, poznávat sebe a svůj život skrze hudbu, svobodně tvořit a prožívat hudbu. Rozhodně neznamená učit se noty, učit se hrát na hudební nástroje a přehrávat hudební díla, i když i tyto dovednosti je možné tvořivě využívat.
Znamená hrát a zpívat pro radost, pro život, pro poznání, pro sebevyjádření, pro zážitek vlastního nebo společného tvoření a radost z něj. Nabízí smysluplný hudební zážitek pro každého tam, kde právě ve svém životě je.
Odborné vyjádření: (:-)
Muzikofiletika je tvořivé a zážitkové pojetí hudby a uměleckých hudebních činností, které směřují k poznávání sebe, druhých a světa, a jehož základem je využití kvalit zvuku a hudby a vztahu člověka k nim.
V tomto pojetí vznikají další otázky, co je tedy zvuk, co je hudba, co je vztah, a co je vlastně člověk? ...
Pojem muzikofiletika se skládá ze dvou částí, ze dvou slov pocházejících z řečtiny nebo latiny. Řecky músikos, moisika znamená hudební, hudba, a latinsky musica znamená také hudba. Termín filetika je odvozen z řeckého filein, což znamená milovat, mít v oblibě (Drlíčková, 2014). Filetický také označuje přístup odvozovaný od výchovného přístupu antického mudrce a učitele Phileta z Kosu a označuje přístup, který je tvůrčí, výrazový, emocionální, smyslový a duchovní (Slavík, 1994).
Filetický přístup postupně proniká do mnoha uměleckých a expresivních oborů a tzv. výchov, jako je výtvarná, hudební nebo literární výchova, ale i mnohých dalších. Označuje přístup, který staví na sebe-zkušenosti (tedy prožívání) člověka, podněcuje jeho poznávání a skrze poznávání kvalit života a svého vztahování k nim mu umožňuje poznávání a učení v širším rámci světa. Postupuje tedy od člověka ke kultuře, nikoliv obráceně, a zahrnuje ve svém počátku subjektivní rovinu prožívání a poznávání jako základ pro porozumění světu. Důležitou součástí celého procesu je reflektivní dialog, v němž člověk sdílí svůj vnitřní svět a své subjektivní prožitky s druhými, porovnává s nimi své zkušenosti, nachází určitý soulad nebo nesoulad ve zkušenostech, názorech a postojích svých a druhých a v zrcadle těchto vztahů se tak učí o povaze svého vnitřního světa i světa okolo něj.
Muzikofiletika potom prezentuje přístup k porozumění a užívání zvuku a hudby, rozpoznává, rozvíjí a kultivuje přirozený vztah člověka k základním veličinám, které jsou vlastní vnitřnímu i vnějšímu světu člověka a které jsou spojené s elementem zvuku, jako je barva, tempo (rychlost), intenzita (síla), výška či hloubka, teplo či chlad, soulad či nesoulad, ale i číslo nebo pohyb apod.
Muzikofiletický přístup tak přináší nový rozměr do hudební výchovy i uměleckých hudebních činností. Díky uznání významu osobního rozměru a subjektivního vztahu člověka ke zvuku a hudbě skýtá velkou inspiraci právě pro hudebně výchovné činnosti jak u dětí, tak i při práci s dospělými.
Více informací najdete v e-knize, jejíž jsem spoluautorkou ZDE:
www.vydavatelstviupol.cz
.......................................................................................................
Drlíčková, S. in Friedlová, M., Lečbych, M. eds. Společný prostor, Common Space 2014. Univerzita Palackého, Olomouc, 2014. ISBN 978-80-244-4416-1
Slavík, J. (1994) Mezi výtvarnou výchovou a arteterapií. Výtvarná výchova, 35, č. 2, s. 19 – 20. ISSN 1210-3691.
Počtová, L. (2014) Vliv hudby na rozvoj osobnosti a využití muzikoterapeutických technik a prvků v pedagogické praxi. Disertační práce. Univerzita Karlova, Katedra pedagogiky. Online. https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/72997/140036820.pdf?sequence=1&isAllowed=y
